Father
My parents got divorced about 2 years after their wedding. Neither my mom, nor anyone in the family has ever talked about my father ever since. He became a taboo. Perhaps there was a reason for it. When I was 21 I decided to meet him even though I knew that the real father - daughter relationship would never be possible. I just wanted to meet him out of pure curiosity. He was rather nervous when we met, perhaps even emotional. He had a shot of rum to brace up. We sat in the pub and I kept asking. It seemed to be quite difficult for him to talk about his past. He talked about his life now and from what he told me I started to realise that he has no purpose in his life and that he drowns his grief in drinking which creates even greater distance between us. We met only on that one occasion and since our relationship didn’t get any warmer, we are no longer in touch. I wonder how it would have been like if He had found purpose of his life in the family.
Otec
Moji rodiče se rozvedli asi dva roky po svatbě. Téma otec bylo u nás dvacet let tabu. Máma, ani rodina o něm nikdy nemluvila. Asi to mělo svůj důvod. V jednadvaceti jsem se s ním rozhodla shledat. I když jsem si uvědomovala, že vztah otec-dcera mezi námi nikdy nebude, i přesto jsem z čisté zvědavosti chtěla mého otce potkat. Při našem shledání byl velmi neklidný, a možná i trochu dojatý. Na kuráž si dal panáka rumu. Seděli jsme v hospůdce a já se ho ptala. O minulosti, kterou prožil se mu mluvilo těžce. Z jeho slov mi docházelo, že to, co v životě zasel, také sklidil. Vyprávěl mi o tom, jaký je jeho současný život. Následně mi došlo, že ve svém bytí postrádá smysl. Všechen žal utápí v alkoholu, a tím se pro mě stává ještě více vzdálenější. Po našem setkání k prohloubení vztahu nedošlo, a kontakt se mnou již neudržuje. Zajímalo by mě, jaké jiné by to všechno bylo, kdyby svůj smysl života našel v rodině.